Torze Žaludku
MVDr. Milan Štourač, CSc. www.deutsche-dogge.cz
Onemocnění, které je noční můrou všech chovatelů německých dog a které významně snižuje průměrný věk našeho plemene, je syndrom dilatace a torze žaludku, tedy roztažení a otočení. Jedná se o velmi akutní, život ohrožující onemocnění, které vyžaduje okamžitou chirurgickou pomoc veterinárního lékaře.
Německá doga stojí na prvním místě v pomyslném žebříčku plemen, která toto nemocí trpí. Glickman a kol. (1994) uvádí, že u psů postižených syndromem dilatace a torze žaludku, šlo v necelých 42 % právě o německé dogy. Většina případů torze a dilatace žaludku končí smrtí jedince, a tak tento syndrom výrazně snižuje průměrný věk německých dog, který se v současné době, podle statistiky vedené Klubem chovatelů německých dog, pohybuje u psů na 5,63 letech a u fen na 6,34 letech. Podle našeho sledování nejčastěji onemocní dogy ve stáří od 3 do 6 let. Nejmladší jedinec postižený syndromem dilatace a torze žaludku měl 6 měsíců, nejstaršímu bylo 10 let. Ročně toto onemocnění postihne 60 000 psů na celém světě.
Německou dogu predisponuje k onemocnění její velikost a hluboký hrudník, což jsou faktory, které umožňují otočení žaludku. Mnoha autory bývá uváděna za predispoziční faktor pohybová aktivita psa bezprostředně po nakrmení. Z řady klinických případů a chovatelské zkušenosti je zřejmé, že nelze dobu krmení a pohybovou aktivitu dávat do souvislosti ve smyslu absolutním. Spíše bychom se přikláněli k důležitosti techniky krmení a kvality krmné dávky.
Rizikové faktory ovlivnitelné výživou:
Denní frekvence krmení – německá doga by měla být krmena minimálně dvakrát denně! Jednorázové krmení je pro torzi žaludku velmi rizikové.
Rychlost příjmu krmiva – čím pes přijímá krmivo rychleji, tím se riziko zvyšuje.
Krmení z vyvýšené misky – předpokládá se, že je rizikové, asi proto, že pes přijímá krmivo rychleji. Tento způsob krmení byl doporučován, ale ukazuje se, že není dobrý.
Objem krmné dávky – větší objem krmné dávky než na který je pes zvyklý je potencionálně nebezpečný.
Potravní zvyky – studie odhalily, že některé potravní zvyky jsou spojeny s vyšším rizikem; nicméně důvod pro takovou spojitost není úplně jasný. Například psi krmení sušeným krmivem obsahujícím tuk mezi prvními čtyřmi složkami jsou náchylnější, zatímco psi krmení suchým krmivem s masokostní moučkou jsou méně náchylní. Psi krmení krmivem, které bylo zvlhčeno jsou v daleko větším riziku, a psi, kteří se krmí směsí suchého krmiva s konzervou nebo jídlem ze stolu jsou ohroženi méně.
Některé faktory, dříve považované za zvýšení rizika torze, se ukázaly jako nepodstatné. Mimo jiné:
1. Cvičení krátce před nebo po jídle nemá vliv na riziko.
2. Množstvívypitévodypřed nebo po jídle nemá vliv na riziko.
3. Vlhkénebosuchékrmivonemá vliv na riziko.
4.Druhkrmivanemá vliv.
Glickman a kol. (1997) studovali 101 psů, kteří prodělali syndrom dilatace a torze žaludku a kontrolní skupinu psů bez tohoto onemocnění, rovněž 101 jedinců. Predispoziční faktory, které významně zvýšily riziko nemoci byly – samčí pohlaví, podvýživa, frekvence krmení jednou denně, hltání a bázlivost-stres. V této práci autor také uvádí, že jedním z faktorů, které významně snížily výskyt onemocnění bylo zahrnutí klasické domácí stravy do krmné dávky sestávající pouze ze suchého krmiva. Nagel a kol. (1992) uvádí, že v průzkumu, který prováděl v Německu, byli psi, kteří prodělali onemocnění, krmeni z 40 % suchým granulovaným krmivem, ve 26 % klasickou, doma připravovanou vařenou stravou – vařená svalovina s přílohou, a ve 25 % dostávali syrové maso.
Studie Theyseho a kol. (1998) se zabývá vztahem mezi velikostí částic potravy a rizikem torze žaludku u německých dog. Psi krmení dietou, která obsahovala částice větší než 30 mm (masová konzerva, kusy masa), měli nižší riziko onemocnění než ti jedinci, kteří byli krmeni dietou s průměrnou velikostí částic potravy menší než 30 mm (masová konzerva, mixovaná strava). Podávání diety s velkými kusy masa může tedy pomoci snížit riziko torze u německých dog.
Rovněž bylo prokázáno velké riziko onemocnění u jedinců, kteří měli příbuzného, zvláště rodiče, který onemocnění prodělal (Schaible a kol., 1997).
Většina případů torze žaludku nastává v nočních hodinách. To bývá velmi nešťastné u psů chovaných v kotcích! Majitelé tak většinou nemohou nebo nestihnou poskytnout svým zvířatům okamžitou pomoc a tato do rána uhynou. Tyto případy jsou velmi časté a statistiku úmrtnosti zvyšují. Proto navrhujeme a u renomovaných chovatelů se již setkáváme s kamerovým systémem, který dění v chovatelském zařízení přenáší na monitor, očím chovatele dostupný.
Důsledkem dilatace je většinou nahromadění velkého množství plynu v žaludku. V některých případech se torze vyskytuje bez předchozí dilatace. Chemická analýza žaludečního plynu ukázala, že se jedná o spolykaný atmosférický vzduch, který se velmi liší od plynu produkovaného bakteriální fermentací. Z tohoto důvodu je aerofágie – polykání vzduchu považováno za primární příčinu přítomnosti plynu v žaludku u psů postižených syndromem dilatace a torze (Caywood a kol,. 1977). Za fyziologického stavu, je spolykaný vzduch odříhnut a neakumuluje se v nadměrném množství. Existuje hypotéza, že pacienti s dilatací a torzí mají porušený mechanismus říhání. V průzkumu Van Sluijse a kol. (1993) byly zjištěny abnormality jícnové pohyblivosti u 60 % psů s tímto syndromem. Podle Guilforda ( 1996) je možné, že jsou tyto abnormality spojeny s porušeným mechanismem říhání a jsou komplikovány anatomickými vztahy žaludku a jícnu u velkých a obřích plemen psů s hlubokým hrudníkem.
Z USA přichází zajímavá myšlenka, zda by torze nemohla být výsledkem elektrochemických problémů v organismu. Mikroprvky udržující elektrochemické děje v organismu bývaly hojné v půdě a přecházely do zrnin, zeleniny a ovoce v hojné míře. Intenzivní zemědělská praxe vyčerpala půdu od těchto nerostů, spolu s podílem účinků strojového obhospodařování, herbicidů a pesticidů. Jsou hledány nové zdroje těchto prvků, k nejvýznamnějším patří mořské řasy. Důležitá pro údržbu elektrochemického systému v organismu je organická síra – MSM – methylsulfonylmethan. Jde o přírodní látku, obsahující organicky vázanou síru. Síra je jedním z důležitých minerálů, který je téměř opomíjen nejen kynology, krmivářským průmyslem, ale i veterinárními lékaři. Nedělal se prakticky žádný výzkum na množství síry – minimální nebo maximální – v souvislosti s požadavky krmných norem pro psy.
Klinicky se onemocnění může prezentovat v mnoha modifikacích. Charakteristický je náhlý nástup příznaků, neklid, zvětšování objemu dutiny břišní (nemusí ale být!), pes vykazuje značné slinění, snaží se zvracet nebo říhá. Zvracení bývá bez efektu, charakteristické je značné množství bílých slin. Pes zaujímá různé polohy, snaží se omezovat pohybovou aktivitu, bývá apatický, ale z toho vlivem bolesti může excitovat. Celý stav komplikuje fakt, že s otočením žaludku dochází rovněž k otočení - torzi sleziny, do které díky anatomickým poměrům může proudit krev, ale nemůže z ní již adekvátně odcházet. Brzy se objevují příznaky šoku, zrychlená akce srdeční, ztížené dýchání, šedomodré – cyanotické zbarvení sliznic. Zvýšený tlak na stěnu žaludku a špatné prokrvování orgánů mohou vést k odúmrtí žaludeční stěny, která může prasknout. Vznikají arytmie srdce s nedokrvením srdečního svalu.
Pro zachování života postiženého psa je nutná co nedřívější pomoc, která by měla spočívat v protišokovém ošetření a stabilizaci především oběhového systému, rychlou dekompresi žaludku a chirurgickou nápravu anatomických poměrů v dutině břišní.
U prosté dilatace je možné provést dekompresi žaludku pomocí sondy. Mnozí chovatelé mají potřebnou sondu ve své chovatelské výbavě a jsou schopni svému psovi v tomto smyslu poskytnout první pomoc. Sonda musí být pružná a nesmí mít ostrý hrot! Současně je nutné se přesvědčit, že sonda nebyla zavedena do průdušnice, tedy zda pes přes sondu nedýchá. Při zavádění se nesmí použít nadměrné síly, aby nedošlo k protržení stěny jícnu nebo žaludku. Při úspěšném zavedení sondy náhle odchází velké množství zapáchajícího plynu, později i zažitiny. I přes úspěšnou sondáž však musíme vyhledat odbornou pomoc, sondáž může být úspěšná i při torzi žaludku!
Řada chovatelů je vybavena i dlouhou silnou jehlou, kterou v případě selhání či nemožnosti zavedení sondy, použijí jako první pomoc pro uvolnění tlaku v žaludku. V případě hromadění plynu a zvětšování objemu dutiny břišní se poklepem na nejvyšším místě vyklenutí břicha, nejčastěji za posledním žebrem vpravo, přesvědčíme o tympanickém zvuku (jako když bubnujeme na buben) a po dezinfekci, nejlépe jodovým preparátem, vpichujeme jehlu. Jehlu držíme a mírným tlakem na stěnu břišní napomáháme odchodu plynů ze žaludku. Jehlu držíme proto, že žaludek zmenšuje svůj objem a mohlo by dojít k jejímu vypadení. Následný odborný zásah veterináře je nutností!
Operace spočívá v návratu žaludku do fyziologické polohy, revizi jeho stěn, případně odstranění obsahu žaludku s následným výplachem. Je zkontrolován i stav sleziny, podle kterého je navrácena do fyziologických poměrů nebo odstraněna. Následně je žaludek fixován ke stěně břišní k zabránění jeho přetočení v budoucnosti. Tato fixace (gastropexe) bývá některými chovateli vyžadována i jako prevence, v době kdy pes nemá žádné potíže. Nutno poznamenat, že veterinárními lékaři je v tomto smyslu pro německé dogy i doporučována! Bohužel ani fixace nemůže plně torzi žaludku zabránit, ale významně snižuje riziko jejího vzniku. Literatura uvádí, že bez účinné fixace dochází k recidivám v 50-60 % případů, s účinnou fixací se toto procento snižuje na 12-24 % (Štourač a Labrousse, 2007). Glickman a kol. (1998) sledoval 136 psů se syndromem dilatace a torze s cílem zjistit návratnost, mortalitu a identifikovat příznaky onemocnění. Ze sledovaných jedinců 24,3 % uhynulo, nebo bylo utraceno během sedmi dnů od operace. Z 85 případů, sledovaných po tři roky, došlo u 9 případů (10,6 %) k recidivě onemocnění a v sedmi (8,2 %) případech došlo k úmrtí nebo utracení jedince.
Po operaci je nutná absolutní dvoudenní hladovka, kdy tekutiny jsou podávány prostřednictvím infuse. V dalších 24 hodinách jsou podávány pouze speciální rehydratační roztoky a teprve poté je podávána přísná dieta. Nezapomínáme na aplikaci však předepsaných léků a antibiotik! Na obvyklý krmný režim a skladbu krmné dávky se přechází v průběhu dvou až tří týdnů.
V posledních letech se stále častěji setkáváme u německých dog s klinickými případy, u kterých nedochází k otočení žaludku, ale k otočení samotné sleziny.
Tyto případy jsou charakteristické pozvolnějším nástupem příznaků (5dní až 3 týdny), ale nelze vyloučit ani náhlý šok a kolaps. Nedochází k nadměrnému zvětšování dutiny břišní v důsledku hromadění plynu, ale pozorujeme zpočátku mírné, později větší zvětšení břicha ve spodní části pravé strany. U fen někdy může simulovat přítomnost plodu v dutině břišní.
Pacient je postupem času stále více apatický, nemá však návaly na zvracení. Zjišťujeme bledost sliznic a poruchy srdečního rytmu. U psa se projevuje nadměrná žíznivost.
I u tohoto onemocnění je bezpodmínečně nutný chirurgický zákrok, protože hrozí prasknutí sleziny a vykrvácení pacienta do dutiny břišní!
Vzhledem k tomu, že slezina je zásobní orgán pro krev, dochází při jejím odstranění ke značnému zmenšení objemu tekutin, které musí být doplňováno masivní infuzí, případně i transfuzí krve.
