Chovatelská stanice z Valdorfských lesů -
Čínský chocholatý pes
Jak jsme se vlastně dostali k naháčům? Pokukovala jsem po nich už dlouho, ale doma jsme měli dva bernardýny a anglického buldoka (tento rok bude Ejmince 12 let).
Děti odrostly a my jsme se rozhodli pořídit si pejska na mazlení. Naší první nahatou holčičku jsme si přivezli od paní chovatelky Šárky Rezkové z Pahy. ANÚŠ Nirmala (Kikina) byla maličká a neměla u nás žádného kamaráda a tak jsme si po měsíci jeli pro její sestru ANÍS Nirmala (Keysi) aby si holky mohly spolu hrát a dovádět. Rozhodla jsem se s holčičkami navštívit výstavu, ale neuměla jsem je správně před výstavou upravit a tak jsem se dostala k paní chovatelce Kateřině Toupalové, která mi se vším pomohla a od které jsem získala mnoho dobrých a potřebných rad; tahle návštěva neproběhla zcela bez následků.
Domů jsem si odvážela krásného dlouhosrstého pejska jménem GASPAR Čičiko (Kenny), který se mi hodil jako krycí pejsek pro naše hočičky. V době, kdy jsem paní K.Toupalovou navštěvovala, se jí zrovna narodila štěnátka a já jsem se zamilovala do malé nahaté fenečky jméném HAVANA (Lexi). Lexinku jsme si odvezli spolu s její sestrou dlouhosrstou (HATTA) Dášenkou. A protože číňanů není nikdy dost, tak naši smečku posílil Briando Raul Decoroso (Raulík).
Prozatím si myslím, že je naše smečka kompletní, protože krom chovu číňanů se věnujeme také chovu bernardýnů.
Bernardýni
Jak to vlastně všechno začalo:
Samozřejmě jsem snila tak jako skoro každé malé děvče,
mít doma bernardýna a koně :- )
V létě 2004 při cestě na dovolenou, jsme cestou koupili různé časopisy a inzerční noviny. Při listování v novinách jsme narazili na inzerát, jehož znění bylo "Prodám štěňata bernardýnů". Nijak zvlášť jsem tomu nevěnovala pozornost. Toho času jsme bydleli v bytě a rekonstrukce našeho domku byla v plném proudu. Myšlenka to byla sice lákavá, ale v této době nereálná.
Mě to ale nedalo a tak po příjezdu z dovolené, jsem na inzerát zavolala, s tím, "že už budou stejně štěňata prodaná." Opak byl pravdou a my se jeli na štěníky podívat. Věděla jsem, že pokud se pojedeme podívat, neodjedeme domů s prázdnou. Domů jsme si odváželi hned dvě štěňata - Betíka a Bohouška.
A tak začali žít bernardýni s námi v bytě.
Jak kluci rostli, tak začínalo být pomalu v bytě těsno a my se snažili rekonstrukci domku urychlit. Naši bernardýni byli z bytu ale náramně vycvičení, uměli si otevírat dveře, couvat a nejednou se jim podařilo sníst nám večeři či svačinu.
Po nějaké době byla oprava domku dokončena a my se společně přestěhovali konečně do „svého.“Kluci měli k dispozici velký pozemek a nádhernou psí boudu, ve které ale nikdy nespali ?.
A tak jsme si poklidně žili, než přišel osudný den, kdy Bohoušek utrpěl torzi žaludku. I přes veškerou odbornou pomoc se nepodařilo Bohouška zachránit :- (
Následující dny byli snad nejhorší dny pro nás i pro Betíka. Betík ztratil zájem o veškeré dění kolem domu, jen ležel a smutnil, proto jsme se rozhodli mu pořídit nového kamaráda. Domů jsme si přivezli ATHOSE Vel Bern- city (Montíka) od paní chovatelky Aleny Mátlové. Nezůstalo ale jen u jednoho přírůstku :- )
Dnes okolo domu běhá početná smečka bernardýnů a já si tak splnila svůj dětský sen…. Krom chovu bernardýnů se zabýváme také chovem Čínského chocholatého psa.